Na krém na boty se těžko hledají slova
která neurazí
Valí se krajinou
tkaniček
a myslí na jinou

Chtěl by asi taky tkaničku

hle hle, už se s ní brzy obejme!

Srazili se v proudu bot
svědkem ať je
pásek od kalhot

V búrke zábleskov hviezd
oheň vášne ukrytý je,
náhle padne blesk
do priepasti
tvojej dlane
a má ťa v hrsti
už neprestane
v krútňave lásky
tanec dvoch sŕdc.

my.opera.com

A tak sa točí, lebo neunesie toľko tiaže,
ách láska
aké sú tvoje ambície
anjel neba je drak
a potom sú tajomstvá
a z duše miznú sny
a little blue
Blues
búrka trasie nebom a vysýpa z neho všetky drobné mince
blízke aj vzdialené - rozkotúľané na ceste za šťastím.

Čakanie na okamžik nádychu
čao milenče
cítim sa fajnovo,
čo keby zčernal
čas a
čarodejnica nechala vykoľajiť let motýľa.

Fantasy Myspace Layouts

Blúdim lesom abecedy,
či ihličnatý,
či listnatý, všetko jedno
a trhám čerstvo narodené
krásno.

Básne visia na každom strome
ako listy,
aby človek od nich bol
krásny a čistý.

martin/data/foto

Kdybych byl básník, psal bych

Kdybych byl strom, rostl bych

Kdybych byl lenoch, spal bych

Kdybych byl telefon. zvonil bych

Kdybych byl žrout, jedl bych

Kdybych byl radiátor, hřál bych

Kdybych byl pracant, makal bych

Kdybych byl mozek, myslel bych

Kdybych byl učitel, vyučoval bych

Kdybych byl míč, skákal bych

Kdybych byl hudebník, hrál bych

Kdybych byl vůl, volil bych

Kdybych byl politik, kravil bych

Kdybych byl smog, škodil bych

Kdybych byl blázen, blbnul bych

Kdybych byl stůl, stolil bych

Kdybych byl zloděj, kradl bych

Kdybych byl svině, svinil bych

Kdybych byl sportovec, cvičil bych

Kdybych byl pes, štěkal bych

Kdybych byl lovec, lovil bych

Kdybych byl pára, pařil bych

Kdybych byl dítě, zlobil bych

Kdybych byl papír, balil bych

Kdybych byl komik, bavil bych

Kdybych byl kompost, smrděl bych

Už nemůžu, hep čík !

Aj keď hľadím do tmy,
oslepená žiarou som,
náhle pred očami sa mi zatmí
z toho letu
v ústrety čistým snom,
kde láska práve spí,
práve tam
na krídlach motýlích
v noci odlietam.
Spúšťam sa na dno priepastí
do piesku časom rozomletých skál,
stúpam ako z cigarety dym,
stvorená z prachu smrti,
oči slepé mám,
nič už nevidím,
na oblak sa podobám,
som iba z cigarety dym.
Okolo mňa prefrčí koleso času,
do splašených koní
bičom ktosi plieska,
čo na chrbte nesú
deravý batoh prázdneho nič,
až iskria im kopytá,
som len dym,
do vetra odetá nahá duša,
som nahá veta,
do holej vety odetá,
som poéta.

copyright (c) kopretinna.sblog.cz

Nielen dátum, môj vek, ale všetko sa mení. Spočítala som hviezdy na nebi. Ich počet sa oproti minulému roku líši. Spočítala som zrnká piesku na púšti, tiež to nesedí. Ešte aj počet listov môjho zeleného fikusa je iný. Sú aj akési poblednuté. Jediné, čo mi tu sedí, je farba atramentu môjho pera. Tá sa nezmenila. Aspoň jedna dobrá správa. Ale aj na to pero si musím dávať pozor. Minule som zabudla fľašku atramentu na stole a moje brko sa mi spilo do nemoty. Viete koľko slov a písmen som musela napísať, aby znovu vytriezvelo? Ani úplne triezve nad svojím konaním nepocítilo žiaden stud, len sa rozplakalo a ticho šeplo: "Nech ešte, nech ešte plynie slovo".

watsonlibrary.org/old/specialcollections

Tak znova namáčam brko do kalamára, odkvapkávaním atramentu zmenšujem jeho zásoby v brku, pre istotu ho ešte otriem o vrchný okraj kalamára, presúvam písadlo nad miesto znaku, spúšťam brko na papier, píšem ďalší znak, pešo prechádzam spojovací úsek k nasledujúcemu riadku, vkladám ďalší znak. Až teraz som si uvedomila, ako touto činnosťou veľmi trápim papier...

Ruku mi o papier priklincoval
hrot pera
a ono svoj bolestivý stisk
nepoľavilo dovtedy,
kým som nenapísala tieto slová.
To, čo dorobí so mnou,
by som mu ešte vedela odpustiť,
ľúto mi je však toho čistého papiera,
ktorý pri každom takom útoku
zomiera.

images/lhm/vzacnezbierky/svkbb.sk

Zostal mi už len jeden prázdny list,
slovami ho túžim naplniť,
aby nebol sám,
slovami ho omotám,
ale čo je zázračné,
sú to lásky písmená
a to znamená
papier na popol zhorený,
v pahrebe stratený,
z lásky uhoľ čierny častokrát
kto spáleného
bude milovať,
láskou skutočnou,
čo škrtí rukou polnočnou,
čo dusí v svojom objatí,
čo nikdy všetky bozky nevráti.
Z lásky už len čierny dym,
kedy ťa,
kedy uvidím.
Láska je to jediné,
čo hriešne je
a tvári sa tak nevinne.

Aj slnko sa stálym používaním
opotrebováva,
aj noc nad ránom zpriezračnie,
tak veľmi túžim
vykrútiť krk dnešnej noci
a prichádzajúcemu ránu
hlboko načrieť do vrecák.
Keď si v pravej chvíli
neukradnem trochu ohňa,
mráz obráti ma na sochu,
budem domovom machu,
aj žobráka vetra,
ktorý v najhoršom
bude sa o mňa opierať,
dokonca aj psy a nejaké tie lásky
sa pri mne zastavia,
skamenejú husle v mojích rukách,
na betónový chodník
zmení sa zelená lúka.