Květiny se scukly v pláči
Slunce už se za ní neotáčí
Podle toho, kde Já jdu
Dolily Jdem pro vodu

Opečené stromy mají hlavy
kmitem padnou pády na podklady
Když se vítr zvedá Já jdu
Do -li ly bezpečného návodu

cseeman © flickr.com

kostlivci dní
chřestí  stromy

kyslík je milování

zadrhlo se
výsostní poledne
křečí křídla
české orlice

v prstech  mi brní
napětí růže
a deště

skryté křivdy
nesvobody lásky
mé řeky slunce

vybíhají běžci světla
z oblouků těl
těch co nesměli
milovat

nezastaví se běží
pro přiznání
pro trest

běží za živými
běží za živými

StayinSussex.com © flickr.com

noc hlídá
své spící

ti hlídají
uřícené koně

drží noční plavby ryb
někde nad hřívou  v stoje

stromy se vždy ukloní
ve vysoké hodině
naší smrti

všichní s ní i bez viny
oschlé slunce
oschlý pták ticha

nikdo tu neprchne z krajiny

mickebear © flickr.com

čas je světlo

měkké ruce řeky
dědičnost plamínků pstruha

zdymadla nadějí

zalesknutí listu
hořce polklé ráno

na rovníku stromů
je prostor

k odvaze milování


do běla
rozevírá se česká růže


a k prostu
nebe se vysvléká z kůže


do ní navlékám tebe
zemského anděla

davinci.daniel © flickr.com

sebrali jsme plastové lahve ze silnice
někdo je přejel
svatbu rozpustí

můj muž má občas sklony
sekat do větví
chtěla bych raděj, aby chodil

a sázel stromy

photogg19 © flickr.com

Vím
zarůstám v strom

spirálu měkkých letorostů
pokory střechy za noci

sliby přísahy zaslíbení

každodenní přitažlivost
božích jabloní

výkřiky Já a Ty

nějaký hřích co nezabijí

objetí laskavce

má ženo jsi
tajemství novoluní
kruhu slunce

popílek vesmíru
života co nesvírá

prošité srdce
svoboda láska lidská

prošité srdce
košatina na míru

bez plazení křivice

pro bzukot slova
v lepivé pavučině Vysočiny

na prošlapaném břehu Chrudimky

těsně před pádem těla

v kruhu slunce
na hrbu kopce

vím zde zarůstám v strom

má lásko

Blúdim lesom abecedy,
či ihličnatý,
či listnatý, všetko jedno
a trhám čerstvo narodené
krásno.

Básne visia na každom strome
ako listy,
aby človek od nich bol
krásny a čistý.

martin/data/foto

-

Já sám jsem nezmoh nic

ve Vašem světě řádů a zákonů

Které asi nejsou pro mě

Teď vezou mě do Bohnic

jak odsouzence ke skonu

jak oběšence na stromě

Nezdá se to vůbec hezký

jak ve větru se houpe

a prosí o odpuštění

Co svedlo ho ze stezky ?

To malomocných doupě ?

Tak to přeci není

vždyť nevypadá hloupě

Na cest křižovatce

jsme stáli spolu

A kam jít jsme netušili

Jestli se vrátit k matce

a vlastně domů

kde v radosti jsme žili

Ale nakonec odvaha

zvítězila nad srdcem

Každý svou cestou šel

Jeden přijal od vraha

peníze a je soudcem

Sám sobě ovšem, žel

Peníze jsou málo pro žití

Pole kupme, to je očistí

z Jidášova života zisku

Ať hroby se lán zasytí

Útěcha pro Vás příští

Bůh je vždy nablízku

Sic nejsem Ježíš,

ale to právě asi klame

ty kdo Tě zradí, horem dolem

Jsou, než si myslíš, blíž

Když cesty, vidím kolem

jen oběšence samé

-

foto henryhill

tajemství pstruží duhy
moudrost jabloně

ve větru hlína se rozevlaje

hladina je sklenná

přes řeku přetažené
bílé závoje

vyřezal do dřeva
tvoji tvář

básník z protějšího břehu
má ruce a slova

touhu labutě při vzletu
most bílé vločky

všechny naděje
to je má hudba

poslouchej

Tomi Tapio © flickr.com

Podél myšlených čas větví vánočního stromu padají jehličky obrazů umělkyně Alice.
Ozdoby, hvězdy a stromečky se zasadily potichu a živě.

vánoční ozdoba