Bolavýma očima sleduje z kuchyně
Vývoj hvězd
Měli jsme se nakrájet mrkví
Červenou řepou
Kdo s nožem umí, všechna čest
Psí šeptání mezi zuby

Vykládá karty jak motýlí pera
Dívá se z kuchyně Otáčí šedivá
Staví si vojáky
Na líce ruby

Shelba © flickr.com

kdo je Zdeněk Hejlík:
"Momentálně jsem student posledního ročníku střední školy se zaměřením na cestovní ruch a bakovnictví.
Mezi mé záliby patří hudba a mystika a vlastní tvorba, u které si zakládám na neovlivněnosti žádnými trendy a vůbec ničím..."

Jsem poleva

co nechce přijmout
svůj dort
chutnám sladčeji,než marcipán
ale v mém těstu
jsou zapečené břitvy...
je mi líto

rozpárej si břicho
v zoufalé agonii
vykrvácej...

a mysli na sladkou chuť polevy...
možná
je to má krutost
možná
je to tvá slabost a podlehnutí,
ale jsi to ty...

kdo umírá...

jsi to ty

thecookieladycc © flickr.com

a já se budu dál lesknout
v cukrárnách světa
a lákat mlsné jazýčky

jsi dort,co opájí se sladkostí své polevy
dokonce jí ochutnává sám
a nechce přijmout své těsto

až mě ochutnáš rozřežu ,
prořežu se tvým těstem
bez ohledu na tvojí polevu...

zníčim v tobě sebe
získám tvou sladkost
pozdě si uvědomíš,
že nejsi jen poleva,
že jsi dort

pozdě

-

Já sám jsem nezmoh nic

ve Vašem světě řádů a zákonů

Které asi nejsou pro mě

Teď vezou mě do Bohnic

jak odsouzence ke skonu

jak oběšence na stromě

Nezdá se to vůbec hezký

jak ve větru se houpe

a prosí o odpuštění

Co svedlo ho ze stezky ?

To malomocných doupě ?

Tak to přeci není

vždyť nevypadá hloupě

Na cest křižovatce

jsme stáli spolu

A kam jít jsme netušili

Jestli se vrátit k matce

a vlastně domů

kde v radosti jsme žili

Ale nakonec odvaha

zvítězila nad srdcem

Každý svou cestou šel

Jeden přijal od vraha

peníze a je soudcem

Sám sobě ovšem, žel

Peníze jsou málo pro žití

Pole kupme, to je očistí

z Jidášova života zisku

Ať hroby se lán zasytí

Útěcha pro Vás příští

Bůh je vždy nablízku

Sic nejsem Ježíš,

ale to právě asi klame

ty kdo Tě zradí, horem dolem

Jsou, než si myslíš, blíž

Když cesty, vidím kolem

jen oběšence samé

-

foto henryhill

Mám něco zas pod kůží

Možná jednu lekci

jinak, že mi nic nedluží

Tenhle kulatej a zlej svět

Já však hlavně nechci

Do něj vystřízlivět

Termín všednosti,obyčejnosti se mi nelíbí.Bytosti žijící na této planetě jsou vzácné,znějící do ticha vesmíru.
Dělení na věci,jevy,osoby cennější je přímo uvádějící do náručí smrtících kalamit.
Každý život má svoji cenu výpovědi,cenu svobody,kyslíkové zóny našeho žití.
Nesmí nastat doba,kdy lhostejností zaviníme pády zasnění,myšlenek,obrazů do bezcitného kruhu násilí.
Nezapomenout na to kdo jsme a jaká je naše historie.
Být neohrožení v zápase s každým bezprávím,ono se vždy v počátcích tváří,že se nás netýká,ale pozdějije vlastně v naší bezprostřední blízkosti.
Nechceme býti všední,šedivý,mlčenlivý,jak jsi to mocní světa přejí,být čísly vjejich statistických dogmatech.
Jsme přeci živí ze svého štěstí,radostní ze své lásky a její nekonečné svobody.

© ČTK a České noviny

Zajímalo závěsy
kdo je znovu pověsí
Zima stárne                    Nezeptá se

To Koním matně do hlavy
Jak obíhají kolem
Bleskne

Wolfgang Staudt © flickr.com

Prý vesmír se někam

dál pořád rozpíná

A já se lekám

že jsem sám jen špína

Vypařit se je přání mé

Však nezbaví mě to viny

Chci zemřít?... ani ne

Vše bude směšné při smrti

I mé hloupé rýmy

Když kukabus dá si mě

a s vesmírem nás  spěšně drtí

foto henryhill

Díky Tobě Alice

předělal jsem sloku

Líbám Tě na líce

je mi hned do skoku

Původní konec „sebevražedného snění“

Vypařit je přání mé

jak vody louže

V teplém letním dnu

Mezi mráčky jiné

si ten můj klouže

Utíká..jestli nemá dnu

a jestli ji má

to nás nezajímá

(V krásném zimním snu) ......to je pravda hnus

Svět je plný

smutků a krás

růží a trní

i slzí z nás

Však Zem se stále točí

i bez mnohých dětských očí

Smutek se odkutálí

asi tak

jak věčnost plyne

Přišel i zmizí v dáli

však

už vždy to bude jiné

nedávno mi od pantoflí
upadla sponka
klapala podpatky podél poledníku
mušel jsem bos
a to my doma máme chladno pod postelí
klapala podpatky kope do kamínků
jenom jít a stranou se kradmo podívám
kdo mi je spraví?
klapala podpatky

hrála si na maminku

(c) photoree.com

(takhle to přece nebude vypadat za třicet let!)

Tě budu čekat u dveří
Měla bych se trochu obléct
venku po Praze je zima
říkala mamka, než odjela po nákupech s Luckou

Naplno si ji vychutnejte zmrzlina
Plachá je oplatka pod čokoládu, když
zmokne až na korpus
Koupil jí jenom jednu
A stál za dveřma
Dveřma do bytu kaleidoskopem se dívá skrze špehýrku
Tebe jsem tu nečekala
Neodpovídala na e-mail
Nechala ho ležet
Koupená zmrzlina teče po ulicích zmrzlého
velkoměsta
Kupujeme jenom jednu značku bot
Kolik za ně dají, ptají se obchodníci bez obchodu
Stažené rolety policejní hlídka
„Pamela N-Drsoň kápla božskou,“
čepýřil se pak doma u kafe

Tebe jsem tu nečekala
Vážně mě trochu mateš
Myslela jsem, že nic je taky ne
Nechci do města, nebo mě tam všichni ve
výlohách sjedou
Tohle ráno bylo kratší než včera
Mamka jela na nákupy s Luckou
Zbyla jsem na Zyrtec
Ahoj
špitneš u dveří, skoro bych ti nejraději
dveřmi do nohy
Ale buďme na sebe slušní
(Měl přijít David)

Měl přijít táta na oběd
řekla mu s rukama na klice
Vem si tu zmrzlinu, zaprosil očima
Je to smutné
„Klaudia z Šifer má velkou hlavu,“
deklarují noviny na náměstí
Třeba tam dnes půjdou
Vždyť mu sama řekla kde bydlí
Kdyby nechtěla –

Někdo zvoní
práskla dveřmi
Metropole za oknem schodiště se probudila
Kdo by šel dnes do města

Přijela pojízdná pekárna
„Můj Vilém peče housky a málo
mě má rád!“
Někdo zprava vlítl do křižovatky a nedal přednost zprava
Zrcátko máš nakřivo, pomyslel si se zmrzlinou
Čeká
Má dost času
Má doma menší sestřičku a celá rodina vydělává na jeho vejšku
Jestli bude krom školnýho i poplatek inteligence
Dluhy
Dědovi se udělalo špatně
Měl prohledat kontejner kvůli novinám, co se s nimi
dát topit
Z kapsy padá poslední desetitisícikoruna

natištěná na toaletní papír

Přijde
Dotelefonuje
Přijde

Jestli přijde David, co mu řeknu?
Tenhle přede dveřma
Tak náhodně přišel
Soused
Řeknu
Potřeboval mouku a nebo mu bylo doma zima
Davide, nezlob se na mě, tak už pojďme!
Pomalu jdu ke dveřím, potajmu, na nohou bačkory s pejskem
Tiše našlapuju
Asi se zasnil
Je tam pořád

Nepůjdu s tebou do města!

copyright violator3 (c) flickr.com

Ať je to jakkoliv, s někým, kdo nemá ani na kalhoty
Co by řekli lidi
Přejede tramvajka, přejede druhá
Budeš se divit, co lidí
kouká

Mám hodně práce na odpoledne
šeptla mezírka ve dveřích
Chvěje se
Polárkáč ukápl do spáry dlaždic
Vrhl se do stínu
Město je velký, děsný, plný lidí
Chtěl by s ní třeba na Venkov
Nebo šlapat po kolejích
Teče voda, jestli náhodou ne jeho
pot

Mamka jela na nákupy a mě nechala doma
Nepůjdu do metro – pole s tímhle!
Ani si nemysli!

„Dneska je možný všechno,“
míchá důchodkyně kafem na zastávce
Koupila si šálu v pasáži u nádraží
Teď aby ukázala vozíčkařce, co v ní je
Koupila to nejdražší zelí
přehlížela všechny slevy
„Paní, představte si, dneska můžou rodit i chlapi!“
Osmdesát let na vozíku se zachvělo
„Cožééé?“ skáče jí hlas po dur
Někdo jí honem vytáhněte MP6tku z uší, nebo uhluchnem
Taška má zas plíny, řekl by řidič, ale jenom přibrzdil
Vozík s odjištěnými koly sjel pod dráty do ulice
„Že roděj i chlapi, a prej normálně, spodem,“ připomněla
paní
vyčisti si zuby a bledá dent okusuje
na tohle všechno myslela při snídani, než vyšla na ulici
Metropole
Jak je hustá
Tuze hustá

David tě svrhne ze schodů, seš chudák!
Chtěla bys .. chtěla...
Ne
Mám spoustu práce, řekla jsem
S tebou ne
Leda kdybys koupil ty sandále u Bláti a k nim celou sadu
korálí
To si budu přát

Maminko, proboha, proč jsme jeli z vesnice
Na tyhle koleje
Města

Obchody jsou nadosah, odvětni kočárku, maminko
A lidi vyšší životní úroveň a dosahujou na hvězdy z nebe
A všichni vědci a služby
A víc práce
Nesni o Vesnicích, co už neexistujou
Nejsme přece tisíc let za opicema

Maminko
Proč jsme nezůstali na Vesnici

zítra -
zítra tam bude mlha jako mlíko nad kopcema