Jedna malá holčička se vždycky ráda, divala do zrcadla. Měla tam kamarádku Bětku, jak ji pojmenovala, a s ní se nejen při česání vlasů, čištění zubů nebo hraní si s panenkou radila o všech důležitých věcech. Jednoho večera, byla druhá adventní neděle a holčička psala krasopisně · na vlastnoruční papír zprávu pro Ježíška, se Bětka zase objevila v zrcadle a jako holčička také psala dopis do nebe."Taky se tak těšíš na Vánoce?" ptala se holčička nedočkavě, skoro okusujíc tužku. Bětka se usmála. "Ale nevím, Bětko," pohasl holčičce úsměv záhy, "co si od Ježíška přát. On má na starosti určitě spoustu děti a já bych nerada, aby se ma nékteré nedostalo. Třeba na ty z dětského domova. ve městě...
Vyskočila od psacího stolu a rázovala si to po pokoji. "Víťa, mi vždycky říkal, že na ně Ježíšek trochu zapomíná," očkem mrkla na Bětku a ta mrkla na holčičku. "Víťa a spousta jeho kamarádů v domově." Zastavila se u okna a sledovala snášející se vločky, které se tetelily jedna k druhé a sedaly si na větve nejbližšího smrčku. Kos zatím Spokojeně zobal jablíčko, jenž mu hodní lidé připravili, a mrk co mrk na holčičku za oknem. Chvíli ho bezděky pozorova1a, než se plácla do čela: "Bétko! Už to mám! Už vím, co by mi mohl Ježíšek přinést!"
Rozbalovala jediný dárek pod stromečkem, na nějž Ježíšek připsal maminčiným písmem její jméno. Celá se chvěla. V hlavě jí zněla slova, která napsala, než šla spát tu zasněženou neděli, když pokládala papír v obálce za okno a bála se, aby příliš nezasněžil. "Aby ho Ježíšek našel," znělo jí v hlavě.
Milý Ježíšku, opatrně sundává stuhy z vánočního papíru, letos jsem zase trochu zlobila maminku a tatínka a ještě k tomu jsem zapoměla dnes ráno dát slunečnici ptáčkům, prsty se jí chvějí, jak se dotýká sněhuláků chvějících se na veselém lesklém papíře, a stuha jí prokluzuje až na zem, ale měla bych na tebe jedno velké přání, víš, Ježíšku, mluvila jsem s Víťou, toho přece znáš, a přála bych si, abys mu nadělil velké sáňky vzadu s ohrádkou, aby na nich mohl vozit sněhové koule po zahradě - stavějí si iglů a bez sáněk to dá příliš práce... Ježíšek se asi snažil, protože dárek je zajištěn ještě izolepou. Ale abys nebyl smutný, že ses nepodíval k nám do obýváku (mamka zase dostane hrnec a šampon a taťka svetr s jelenem, takže i tak bys přišel), přines mi prosím pěkný trojúhelník, protože to je to jediné, čím bych mohla udělat radost Bětce. Papír přece jen povolil a holčička už se dotýkáý krabičky od bonboniéry. Pomalu odklápí víko... Ona Bětka po mně neumí nakreslit nic jiného než trojúhelník. Ani čtverec nevypadá jako čtverec, chudák. ALe trojúhelník budeme moct sdílet obě. Mokrát ti děkuju, Ježíšku, seš moc milej a zase zacinkej a nezapomeň na ty sáňky.
SleipnirDesign © flickr.com
Holčička zavřela oči a sáhla do krabičky.
Byly tam vzpomínky s malou mašlí,
koníček s uchem na niti
a korále! kde ty se našly?
Úplně na dně pak:
"Trojúhelník - od Víti."